Průvodní slovo

Příbramsko-pražská formace Petr, Otto a Já, která část skladeb nahrála ve studiu Já, se na CD představuje prvně. Dva zakladatelé, Petr Vašina, kytara, foukací harmonika, flétna a zpěv a Jiří Hejnic, basová kytara, kytara a zpěv, představující se jako Já, (studio Já má doma v pokojíku) se ale potkávají už od rockového dávnověku, od doby zesilovačů monopadesátek.

Jiří Hejnic začínal v The Toys. Petr Vašina v Liberi Magni, účinkoval ve folkové kapele Povidlo v Ostrově n. O., a v Příbramském Blues Bandu, jeho CD Live In Litvínov 85 vydal v roce 2005. Jiří hrál na basovku v pražské kapele GBS.

Spolu hráli v Experimentu a stále hrají v Příbramském Big Bandu. S rockovým Kapitán Nemo Bandem léta koncertovali, hráli většinou svoje vlastní skladby a nahráli promo CD Polívka dršťková.

Otto Hejnic (Jr. 1975), bicí a perkuse, se živí převážně jazzem, nejdůležitější CD: Live In New Orleans a Trialog s Petrem Kořínkem a Adamem Tvrdým.

Petr, Otto a Já vystupují v klubech, hrají na vernisážích. Tohle CD ukazuje prakticky neznámou část české pop music, že i mimo centra a stranou zájmu nahrávacích firem vznikají zajímavé skladby, jejichž texty vychází z normálního běžného života, kdy nám už není sladkých sedmnáct. Petra a Jirku živí občanská povolání, ale muzika je nikdy úplně nepustila, posledním výsledkem jejich hraní je právě album Demo 2006.

Petr Vašina zpívá skladbu 44 let a Chci nedělat nic, kde vypočítává různé příznaky tohoto věku, Jiří Hejnic, ve Všichni mi lhali vzpomíná na mávátka a Auroru, o které mu vyprávěli ve škole. Vašinovo Prosím tě, rozsviť, zachycuje momenty krizí, kdy zamilovanost dohasíná. A ve skladbě Jsou věci, ve kterých nikdy nemůžeš mít jasno konstatuje obecnou zkušenost: „Jseš sám a myslíš, že jseš v cíli.“ A konstatuje: „Jsou chvíle, který bys chtěl vrátit zpět…“ Časem už nestačí primární tělesná přitažlivost, „…mám strach, že všechno zmizí jak dým“, „přišlo mi, že mě znáš, myslíš, že všechno už víš.“ Ale je to pravda? „Ty mě možná znáš, možná nevíš nic.“ Skladba Prosím tě, rozsviť končí nadějně: „Až se to zpátky jak ten čas přetočí.“

Na cestě zpátky je Petrem otextovaný Neil Young, Kdyby den byl trochu delší zase Rorry Galagher, Podzim a Stmívá se, prší otextoval Vašinovi Vladimír Vízdal.

Jiřího Hejnice skladba o pivovaru a následném tahu je radostnou apoteózou, jak se sem tam mužně a vesele namažeme. Myslím, že Demo 2006 je myšlenkově nejblíž k posledním CD Vladimíra Mišíka a ETC a v bluesech ke Streichelovi. Petr, Otto a Já zachycují minulá léta z pohledu života na českém maloměstě. Takoví jsme byli. Ve skladbách Jiřího dominuje milostná tématika. „Chtěl bych se s tebou milovat, večer, v poledne i ráno,“ tvrdí autor v Jinovatce. A ztracené lásky má zmáknuté precizně, „….nikdy jsem na to nezapomněl, Duho, s tebou je kříž, …zmizíš. Jak dívčí vlasy po rameni.“ A v Písmenech vzpomíná na svoje nejdůležitější ženské, včetně manželky. Jedna holka však autorovi „vždycky řekla ne,“ tohle přiznání nějak zdůvěryhodňuje jeho další písně o ženských.

Na CD je 20 písniček, skladby Petra a Jiřího se průběžně střídají, celek shrnuje dospělý mužský pohled na svět.

Proč Demo? Je to pravda. Jestli je pozvete, takhle to ve třech zahrajou.

Neslušel by autorským skladbám nablýskanější hudební kabát?

Napsali jsme spolu s bratrem (Jiří a Otto Hejnicové) muzikál Chytit kometu. Premiéru měl v září 1999 v Divadle Příbram a v listopadu v Divadle U Hasičů, k příležitosti pražské premiéry, byl natočen soudtrack s 19 ze 24 písní. V některých zazněla i dechová sekce, k natáčení byl přizván kytarový mág Ivan Korený, sestřih písní zazněl i v televizním Dobrém ránu. Jenže po roce 2000 projekt skončil a jednotliví herci, kteří nazpívali své party, se rozeběhli do stálých angažmá.

Co dál? Dvě písničky z Komety, Zázraky a Tak zrovna včera se mi zdálo, nyní zpívá jejich autor Jiří Hejnic sám.

Teď, na podzim 2006, se rozebírá třetí soutěž Superstar, kde se před zraky TV diváků hledá nějaká nová mladičká interpretační hvězda. Demo 2006 ukazuje druhou stranu mince, že podstatné taky je, co se zpívá! Že písnička dokáže vystihnout pocity a názory, reflektovat okolní svět, jak ho vidí autoři a interpreti v jedné osobě, v jejich případě od mávátek, která zažili jako prckové, k otevírajícímu se svobodnému světu, který spojují letecké linky, o nichž zpívá Vašina ve skladbě O cestách a souhvězdích.

V pop music převládá trend, kdy interpret se snaží posluchačům ukázat, jak je úžasný nový a objevný, a snaží se je přesvědčit, že ještě nic podobného neslyšeli. Muzika která je na DEMO 2006, posluchači ukazuje z trochu jiného pohledu jeho vlastní svět, jeho sny, které se nikdy úplně nesplní, jeho tužby, problémy, kus jeho zdánlivě všedního života. V tom je, myslím, hlavní síla dvaceti písniček, které si právě pouštíte.

Otto Hejnic, Liberec 27. X. 2006

Doporučujeme: