Ringo a Dáša

Viděl jsem v Příbrami na sídlišti Dášu. Někam pospíchala, dlouhý kabát za ní vlál. To je krásně oplácaná paninka, perfektně oblečená, hezky nalíčená. To jsem si řekl a podíval se za ní. Až pak jsem ji poznal. Zmizela v samoobsluze na náměstí.

Jel jsem na sympozium Hornická Příbram. A najednou Dáša. Stále krásná připomínka let, kdy se v hornické Příbrami narodila Příbram bigbítová.

Přes náměstí se šineme před dávnými lety s Ringoušem, bráchou a Petrem, v hlavě nám šumí budvar. Někdo donese z domova láhev a do tří do rána mužně kecáme u popelnic, díky pití zase plní optimismu.

První fotka The Toys je z Jeruzaléma, tam má patnáctiletý Ringo ještě krátký sestřih a v ruce paličky. Vlnité blonďaté vlasy mu za pár let dorostly na ramena a staly se poznávacím znamením kapely. Usměvaný vstřícný bubeník dělal kontakt s obecenstvem. Zpěvák Milan Prokeš hrál i sólovou kytaru, Láďa Jehlička, biglajťák, se ho držel, baskytarista Jiří, zvaný Nemo, jako kapelník hlídal, jak to šlape. Byli soustředění na zrovna hranou skladbu, Ringo Kadlec pohazoval dlouhými loknami a pomrkával po holkách v sále. Byl nejznámější, nejzapamatovatelnější postavou místní bigbítové scény.

Díky Ringovi měli fans pocit, že je to i jejich muzika, že ke kapele patří, že jsou s ní, jako je s Beatles ta spousta tváří na obalu alba Seržant Pepř.

Jednoho Silvestra byl obrovský mejdan někde v Bohutíně. Moje holka nejdřív jít nechce, její sestra ano, a hodně. Jde poznat svět! Dělám si sendvič přes celý bochník chleba, nemůžu podlehnout alkoholu, když ji mám na starost. Je z Ringouše celá vedle a tři další holky taky. Ale drapla ho potvora Olča, zatáhla ho do komůrky a zamkla dveře. Sháním se po supersendviči, někdo mi ho snad sežral! Statkem se proplétá asi třicet lidí.

V síňce rozpačitě sedí trojice zajíčků s mrkajícíma očičkama a pozoruje zamčené dveře. Z místnosti se ozývá pravidelné vrzání. Raději jsem nedospělé holčiny odvedl.

xxx

Po nástupu Husáka začalo přituhovat. V kulturáku se už hrát nemohlo, ale fans následovali svoji kapelu do vesnic. Věřili jsme, že se rock zase vrátí do velkých sálů. Jediný Ringo věděl, že přichází konec.

>xxx

Ringo všem všechno odpustil a povlával v džínsbundě v Hausu mezi salonky, výčepem a hernou. Plácal o fotbale, dešti a houbách, na zem sražený andílek se zlomenými křídly.

Najednou se vedle něj objevovala Dáša, jedna z těch tří už odrostlých holčiček před zamčenými dveřmi. Patřila k hipísácké generaci, ale přitom měla v sobě něco prvorepublikového, něco z Adiny Mandlové. Prodávala na dolním konci Pražské. Říkala: „Došlo nám nový zboží. Samý vraždy.“

Vysílala Ringouška na nedělní fotbálky, ale nenápadně se objevovala, když oslava výsledku začínala hrozit tahem přes půlnoc. Svlékla ho z propocených černých trik. Začal nosit moderní košile, pořídil si knírek a vypadal, s pečlivě zastřiženými světlými vlasy, velmi anglicky. Ze zhrzeného démona se stal usměvavý mladý muž. Přestal chytat do balónků důlní větry a za pár měsíců z něj byl štajgr. Byl to sympatický pár, roztomilá veselá Dáša a elegantní sympaťák Ringo.

Když se po pár letech doba uvolnila, pamětníci lákali legendárního bubeníka do několika kapel, ale Ringo už paličky nevzal do ruky.

Ti dva se nakonec rozešli. Proč, už nevím. Ringouš si pořád zastřihával knírek, ale ztráta každodenní péče na něm byla poznat. Na zvonek si připsal ke jménu single a žádnou další ženskou si do kvartýru nenastěhoval.

Najednou z ničeho nic umřel.

xxx

Občas na něj vzpomenu. Jak se culí od bicích do sálku, jak se opírá o popelnici a že zrovna on, flegmatický optimista, první pochopil, že éra bigbeatu a svobody skončila.

xxx

Drbu se v šedivých vousech a myslím na kluka, který tenhle text někde objeví. Přes internet může komunikovat s většinou zeměkoule a stahovat z něj muziku. Může žít, kde chce, cestovat třeba do Himalájí. Bylo na 60. letech něco zvláštního, jedinečného, co nemůže zažít?

Slečinka z gymplu učila kytaristu, propadlíka ze základky, jak se správně vyslovuje I Love You. Synové komunistických papalášů a dcery kulaků se snažili společně trefit rytmus Lady Madonny. Děti květin si půjčovaly propašované desky a kopírovaly písničky na kotoučových magnetofonech.

Snažili jsme se jeden druhého poznat! Věřili jsme, že s námi přichází šťastná svobodná doba Vodnáře. Revolta proti dospělým propojila soupeřící party, prolomila sociální a stavovské rozdíly a stmelovala je dohromady.

Ze začátků příbramského bigbítu se nezachovala jediná nahrávka. Její muzikanti něco složili a jako instrumentalisté vyrostli až v pozdějších letech. Nejpozoruhodnější na nich asi nebyla samotná muzika, ale pocit sounáležitosti.

Je to pryč. Vzpomínám na Ringa. Byla to iluze, život nás naučil. Vzpomínám po letech na padlého vlasatého anděla Ringa.

Otto Hejnic, Liberec 2008

Doporučujeme: