Jindra Koš – Vzpomínka na bojovníka

Jindru Koše jsem znal od základní školy. Oba jsme chodili na  5. ZŠ a oba jsme hráli na baskytaru. Měl v sobě kutilský střevo a touhu přijít na to, jak si to udělat sám. Za socialismu, kdy v krámě sis mohl koupit maximálně  východoněmeckýho Regenta, Jindra stavěl kopie Marshallů a kopie efektů na kytary. Postavil si vlastní mixážní pult, výkonný zesilovač a reprobedny, a to včetně spodků (těžkých basových beden). V té době zvučil BON PARI, na které jsme občas, když hráli poblíž Příbrami, jezdili po skončení naší produkce v kavárně v kulturáku.
Hrálo jim to moc pěkně, a to i díky Jindrově aparatuře a jeho zvučení. Písničky dokonale znal. Kytaristovi Vlastovi Fraňkovi při hře měnil dle potřeby barvy a na sóla přidával kytarové efekty, které měl ve svém samodomo mixu zabudované.

Poslední dobou už mu nebylo moc dobře, ale vypadalo to, že se z toho nakonec dostane. Pobíral invalidní důchod a všechny peníze investoval do muziky. Před měsícem mi ještě přehrával z minidisku demo nahrávky našich písniček do formátu MP3 tak, abych je mohl poslat Ivanovi Korenému. U něj doma to vypadalo jako v opravně elektrospotřebičů. V chodbě měl nově postavený dvě basový bedny, z kterých měl velikou radost. Neměl ale už na to, aby bednu uzvednul. Půjčil jsem mu CD, na kterém jsem měl starý program na natáčení muziky. Zanedlouho mi hlásil, že už ho zprovoznil, že mu to funguje, ale musí ještě odstranit nějaký vrnění. (To já jsem svůj program na natáčení muziky dodnes nerozpohyboval.)

Když jsem se dozvěděl, že to s Jindrou seklo při vystupování z autobusu, byl jsem překvapenej, ale ne zas tak moc. A nakonec jsem byl rád, že ho to nepotkalo doma, v samotě .....

(já)
Jirka Hejnic

A takhle jsme ho znali

29.6.2011 vložil Jirka, jirka@petrottoaja.cz.